Učitel češtiny a informační technologie III

Redaktor: Minule jste nám slíbil povídání o vlastní tvorbě žáků. Myslíte asi slohy?

Učitel: Nejen slohy. Dopřávám dětem radost z vlastního psaní velmi často. Nástup technologií mi velmi ulehčil práci. Většinu vlastních prací teď žáci píší elektronicky a ani netušíte, jaká je to úleva. Mnohdy jsem pracně luštil, co vlastně napsali. Také odpadla možnost ledabyle zapsané písmenko z vydávat za s a podobně. Nejprve jsem používal pro odevzdání domácích úkolů email, ale potom jsme si zřídili Google Apps a od té doby používám Google dokumenty.

Redaktor: Google dokumenty jste již několikrát zmínil. Opravdu jsou tak výhodné? V čem spatřujete jejich hlavní pozitiva?

Učitel: Lze je používat již od první třídy. Žáci nemusí mít vlastní email ani účet Google a přesto s nimi mohou pracovat. Stačí, když má účet učitel a nasdílí dokument tak, aby byly možné úpravy. Líbí se mi možnost přidávat komentáře, kterými sděluji žákům, co je na jejich práci zajímavé i to, co by mohli vylepšit. Samozřejmostí je možnost snadného předělání nevyhovující práce bez zbytečného několikanásobného přepisování textu. Ale to platí pro jakýkoli text psaný elektronicky. Při vlastní tvorbě by měla být využívána technika, která toto umožňuje. Vždyť kdo z nás dokáže naformulovat celý článek pěkně a stylisticky správně hned na poprvé? Pokud žáci píší text rukou, buď je plný škrtaného obsahu, nebo jej musí stále přepisovat. To mnoho z nich může odradit od jeho zlepšování. Dalším pozitivem je, že vše je zdarma. A to je pro školy jistě pozitivum nemalé. Určitě víme, jak peníze investovat efektivněji, než do něčeho, co můžeme mít zadarmo ve velmi dobré kvalitě.

Redaktor: Není právě ta kvalita to, co školy od tohoto řešení odrazuje? Často slýchám, že Google dokumenty nabízejí mnohem méně různých funkcí pro úpravu textu než třeba placené programy.

Učitel: Máte pravdu, že Google dokumenty neobsahují všechny roztodivné funkce, které nabízí třeba Microsoft Word. Ale upřímně: Kolik těch zvláštních funkcí s dětmi využíváme. Pravda, v začátcích mi také vadilo, že není možné některé funkce použít. Ale Google své produkty neustále vyvíjí a v současné době si troufnu tvrdit, že není skoro nic, co bychom s dětmi potřebovali dělat, a v Gogole dokumentech to nešlo. Skvělá je možnost spolupráce. Na školním časopise může spolupracovat několik žáků současně. Lze využít množství různých šablon.

Redaktor: Vypadá to, že Google používáte rád. Má i nějaká negativa?

Učitel: Negativa nehledám. Ale jsem přesvědčen, že by se našlo dost lidí, kteří by vám vyjmenovali dlouhý seznam negativ. Počínaje třeba tím, že při použití techniky se pak žáci nenaučí řádně psát rukou.

Redaktor: A vy v tom nespatřujete problém?

Učitel: Nutíte mě k odpovědi, kterou jsem takto veřejně publikovat nechtěl, ale když už na to došla řeč... Víte, já si myslím, že to naši žáci už nebudou ani moc potřebovat.

Redaktor: Myslím, že s vámi opravdu mnoho čtenářů nebude souhlasit.

Učitel: Ano, pro nás starší je to opravdu málo představitelné. Ale to jsme odbočili. Raději zmíním další klady: žáci si mohou komentovat i opravovat díla navzájem, mohou je hodnotit a na základě doporučení jednoduše předělávat. Pro mne a jistě i mnoho učitelů hlavně vyšších ročníků je pozitivní i to, že domácí úkol nelze zapomenout doma. Často se mi stávalo, že přišel žák, že úkol napsal, ale zapomněl doma. To se opravdu může stát. Kdo z nás nikdy nic nezapomněl? Jak ale rozlišit ty, kteří opravdu zapomněli, a ty, kteří se tím jen vymlouvají? Google dokumenty mi toto rozhodování usnadní. V nižších ročnících nasdílím dokument žákům sám, vidím potom, kdy pracovali, kolik času přibližně práci věnovali, zda se k textu vraceli a vylepšovali jej nebo jej napsali jen v rychlosti. Nelze jej zapomenout, protože je neustále dostupný online. Ve vyšších ročnících, kdy už žáci mají svůj účet, není problém, aby nasdíleli dokument třeba přímo v hodině.

Redaktor: Zmiňoval jste i blogy. Vaši žáci blogují?

Učitel: Blogují? Možná bych řekl spíše, že používají blog, pro prezentaci svých myšlenek, více nebo méně souvisejících s výukou. Používáme ve škole blogy pro žáky již na prvním stupni. K blogování žáků se hodí například Kidblog nebo Weebly, ale lze použít i české nástroje jako třeba Webnode. Žáci si od první třídy zvykají formulovat své myšlenky, sdílet je s ostatními, číst si, co napsali spolužáci. Stávají  se odpovědnějšími. Něco jiného je napsat něco jen do sešitu nebo publikovat myšlenky veřejně na webu. Samozřejmě součástí výuky je i neustálá diskuze o správném chování na internetu.

Redaktor: Takže žáci používají blog i v jiných předmětech?

Učitel: Jistě. Ve všech předmětech mohou psát o tom, co je zaujalo, co pochopili, co by je zajímalo. Prezentovat své práce. Učitelé ostatních předmětů používají také mnoho online aplikací a žáci si mohou svá díla vložit na blog. A mnohdy se rádi zapojují i rodiče. Mohou vidět, co žáci ve škole dělají. Komentují různé příspěvky.

Redaktor: Používáte ještě jiné nástroje?

Učitel: Rádi vyprávíme příběhy (Storybird, Zooburst, Kerpoofstudio, StoryJumper) nebo vytváříme komiksy (Toondoo, Makebeliefscomix, Pixton). Většinu těchto aplikací zvládnou již žáci na prvním stupni. Žáci vymýšlejí příběhy a doplňují je různými obrázky nebo animacemi, případně i zvukem. Existuje mnoho dalších nástrojů pro storytelling, a tak si můžeme vyzkoušet mnoho různých typů. Vyprávění příběhů je možné použít i v dalších předmětech. Zajímavé je i použití Classtools. Třeba vytváření stránek spisovatelů nebo knižních hrdinů pomocí Fakebook, psaní rozhovorů mezi postavami pomocí SMS nebo použití animované knihy. Líbí se nám i Story Builder. Někdy zkoušíme psát příběhy podle Povídkáře. Náhodně vygenerované části příběhu děti rozvinou svojí fantazií. Zkušenější tvůrci mohou vyzkoušet třeba Inkle nebo publikovat svá díla na Blueworld nebo jiných webech určených pro začínající autory. Mnoho námětů pro tvorbu se žáky lze najít na webu Čtenářská gramotnost v sekci tvůrčí psaní. V poslední době pro vlastní tvorbu používáme i tablety a pro ně vytvořené speciální aplikace.

Redaktor: O tabletech a jejich využití ve škole se v poslední době hodně mluví. Jak je používáte v hodinách a kde berete všechny ty zajímavé weby a aplikace?

Učitel: Myslím, že to vydá ještě na jedno povídání.

Redaktor: Dobře. Budeme se těšit na další pokračování. Tentokrát o tabletech a zajímavých zdrojích.

Učitel češtiny a informační technologie II

Pokračování článku Učitel češtiny a informační technologie

Redaktor: Minule jsme mluvili o různých materiálech a aplikacích na procvičování, které jsou dostupné na internetu. Co s těmi odkazy děláte, aby se vám nepoztrácely? 

Učitel: Používám aplikace, které umožňují online ukládání záložek (Diigo, Delicious). Přidáním tagů lze odkazy velmi dobře organizovat a třeba i sdílet s ostatními. V některých aplikacích (Livebinders) lze přidávat i podrobnější popis, jak mají žáci s odkazem pracovat. Mnoho škol uvádí nejzajímavější odkazy na svých webových stránkách (ZŠ Na Beránku, ZŠ Tatenice). 

Redaktor: Dnes by mne zajímalo, jestli používáte technologie i pro výuku čtení. 

Učitel: To je spíš otázka pro učitele prvního stupně, ale myslím, že i při výuce čtení je možné s úspěchem používat technologie. Sice na češtinu asi neexistuje podobný web jako na angličtinu, ale nějaké možnosti se určitě najdou (Nauč se číst). Třeba by to mohl být vhodný námět do informatiky pro starší žáky. Připravit mladším spolužákům web plný procvičování čtení. V poslední době se ve školách objevují tablety. Ty nabízejí množství aplikací vhodných pro výuku čtení. Také můžeme použít různé online aplikace na zaznamenávání hlasu. Žáci čtou do mikrofonu, své čtení nahrávají a zpětně i znovu slyší, jak četli. Pokud máme několik počítačů ve třídě, je možné žáky rozdělit do skupin a dostane se tak na více čtenářů.

Redaktor: A věnují se čtení i žáci vyšších ročníků? Nebo je čtení jen pro prvňáčky?

Učitel:  Určitě není jen pro prvňáčky. Naopak. Čtení různých textů prolíná celou školní docházkou. Ve vyšších ročnících rozvíjíme čtenářství, čtení s porozuměním a čtenářskou gramotnost. I pro rozvoj těchto dovedností najdeme množství materiálů (ZŠ Sloup, Rvp.cz, e-learningový kurz, weby učitelů, průřezová témata a čtenářství). Chci také čtenářům doporučit web Čtenářská gramotnost, kde nacházím mnoho inspirujících článků pro práci se žáky. Rozvoj čtenářské gramotnosti by určitě neměl zůstat jen na bedrech učitele českého jazyka, takže články o čtenářských strategiích jsou přínosné i pro učitele jiných předmětů. Další místo, které mne při hledání článků a materiálů pro tuto oblast nezklame, je portál Rvp.cz. 

Redaktor: Ze všech stran slýcháme, že dnešní děti málo čtou. Můžete s tím jako učitel něco udělat? Jak přitáhnout děti ke čtení? Jde to vůbec? 

Učitel: Snažím se o to. Stejně tak i moji kolegové. Musím mít přehled o knihách. Měl bych být schopen doporučit každému žákovi nějakou knihu, která by jej mohla "chytit". Pomáhá mi sledování knižních novinek nebo třeba web Čtesyrád. Svým žákům doporučuji i využívání čteček. Mnoho z nich do školy dojíždí a čtečka může být skvělým pomocníkem, protože nemusí nosit těžkou knihu a přesto mohou dlouhý čas v dopravním prostředku využít ke čtení. Mnohé knihy lze získat i zdarma. Pro seznámení s knihou můžeme dětem nabídnout ukázky z knih čtené známými osobnostmi. 

V posledních letech vznikly různé projekty zaměřené na rozvoj čtenářství. Chtěl bych uvést třeba Celé Česko čte dětem, Rosteme s knihou nebo Čtení pomáhá. Pro děti atraktivní je i Noc s Andersenem. A právě při poslední noci, která proběhla 5.dubna, jsme měli možnost sledovat, jak je možné použít technologie i zde. Žáci a učitelé, kteří se zúčastnili Noci s Andersenem, se navzájem propojili pomocí hangoutu a navzájem si ukázali, co zajímavého při noci prožívali. Na internetu lze najít i další pěkné nápady, jak čtenářství prostupuje celou školou.

Žáci rádi používají sociální sítě. I ty nám mohou pomoci. Doporučuji jim využívat čtenářské sociální sítě, kde mohou sdílet své názory na přečtená díla, své pocity z četby, zaznamenávat přečtené knihy a setkávat se s dalšími čtenáři. I já jsem členem jedné z nich, takže mne tam žáci mohou potkat a vidět, co čtu. 

Redaktor: Učitelé by měli jít ve čtení žákům příkladem?

Učitel: Každý učitel jistě čte a je vhodné, když to dá žákům najevo. Stejně tak by učitelé všech předmětů měli být schopni nabídnout žákům knihy, které jsou vhodné pro čtení v jejich předmětech. Na příklad ve fyzice Straka v říši entropie, Plus Minus Max nebo Příběhy Marka Veselého.

Redaktor: Když jsem chodil do školy, museli jsme povinně psát čtenářský deník. Musí jej psát i vaši žáci?

Učitel: I my si vytváříme čtenářské deníky, ale od dob, kdy jsem já navštěvoval školu se proměnily. Už to není jen sešit, obsahující název knihy, autora, pár vět o díle a případně obrázek. U nás používáme deník elektronický. Dříve vedený v Google dokumentech a v poslední době spíše žákovské blogy. Rád se nechávám inspirovat tím, co používají jinde. Našel jsem různé grafické organizéry, které přizpůsobuji českému čtenáři a které používáme pro čtenářský deník. Jsou lepší než jen prosté napsání obsahu knihy. Někteří žáci zkouší obsah okopírovat z různých webových stránek a dochází tak k některým nepříjemnostem a dohadům, zda je text původní. Samozřejmě, že okopírované dílo většinou odhalím, ale pokud použiji nějaký připravený organizér, žák je nucen knihu opravdu přečíst a doplnit vlastní myšlenky.

Redaktor: Zmínil jste využití Google dokumentů a blogů. To by mne zajímalo. Vaši žáci blogují?

Učitel: Ano. Ale o vlastní tvorbě žáků, blogování a využívání mnoha dalších tvůrčích aplikací bych vám pověděl příště.

Redaktor: Těším se, a jistě i naši čtenáři, na další setkání.