Hodnocení výukových výsledků a technologie

(Článek k e-learningovému kurzu RVP_VT21)

V přednášce Petra Naske a v článcích Bořivoje Brdičky k tomuto týdnu jsou nastíněny možnosti hodnocení výukových výsledků pomocí technologií. Jsou zde uvedeny klady ale i úskalí, které toto hodnocení přináší.

V článku Skutečné možnosti využití daty řízeného školství je momo jiné uvedeno: "Primárním příjemcem výsledků musí být žák (student), pak učitel a teprve nakonec při zajištění etických pravidel též nadřízené orgány." S tím mohu jen a jen souhlasit. V první řadě by se měl žák (student) dovědět, jak pracuje, zda se danou problematiku naučil správně a zda jeho sebehodnocení odpovídá skutečnosti. Vede to ke zvýšení motivace žáka.

Osobně tedy přínos technologií v oblasti hodnocení vidím hlavně v tom, že se žák okamžitě dovídá výsledek svého snažení, nemusí čekat, až např. celá třída dokončí test a společně si jej zkontrolují (v tom lepším případě) nebo třeba i týden nebo déle než jej učitel opraví a oznámkuje v těch horších případech.

K okamžité zpětné vazbě žákům dochází například ve cvičeních z projektu Khan Academy, kterou s žáky používám a o které jsem psala v minulém článku. Různé statistiky a znázornění výsledků žáků může využít i učitel. Mohu tedy zjistit co procvičovali, kolik cvičení udělali i jak dlouho se práci věnovali. Mohu objevit i oblasti, které jim dělají problémy a látku jim třeba dovysvětlit. Myslím, že pokud by se peníze věnované na testování žáků, věnovaly na tvorbu takovýchto projektů, vedlo by to ke zlepšení výsledků vzdělávání více, než zmiňované testování.

Velkým lákadlem se pro mě stal další projekt zmiňovaný v přednášce: Problem Solving Tutor. Dosud jsem jej neznala. Po prvním "osahání" se mi velmi líbí a už se těším, že jej příští týden zařadím do výuky. Jsem si jistá, že zaujme i žáky.

Závěr: Asi je to jako s ohněm: testování a hodnocení výsledků vzdělávání pomocí technologií může být dobrý sluha, ale špatný pán. Posloužit může samotným žákům, ve zjištění co umí a jak jsou na tom v porovnání s ostatními. Vyhodnocení může díky technologii přicházet hned. Posloužit může učiteli, aby si uvědomil, kde má žák nějaké nedostatky, které otázky mu dělají problémy a případně jej nasměroval třeba na zopakování látky nebo mu danou oblast dovysvětlil. Může se ale také stát špatným pánem ve chvíli, kdy se na základě výsledků nějakých testů začne posuzovat kvalita škol bez ohledu na to, jací žáci např do těchto škol přicházejí a jaká je "přidaná hodnota" vzdělávání.

Matematika a Khan Academy

Khan Academy je projekt, který nabízí na svých stránkách zdarma výuková videa a interaktivní cvičení. Chci vás seznámit s tím, jak jej využíváme v matematice.

Používáme hlavně interaktivní cvičení. Na stránkách Khan Academy je najdete v části nazvané PRACTICE.

Po otevření stránky se vám hned objeví "pavouček" s jednotlivými cvičeními. Pavouček může žáky provést od základů matematiky až po matematiku vysokoškolskou. I když lze využít nejjednodušší cestu - spustit cvičení a začít procvičovat, doporučuji se nejprve se žáky zaregistrovat. Lze to provést přímou registrací nebo přes účty na Google nebo Faceboku. Teprve po zaregistrování totiž můžete plně využít  všechny možnosti, které tato cvičení nabízejí.

Když se žák přihlásí, jeho výsledky se uloží a při dalším přihlášení může pokračovat tam, kde skončil. Nejen ve stejném cvičení, ale dokonce na stejném příkladu, kde procvičování minule opustil. Po znovupřihlášení jsou splněná cvičení označená modře. Cvičení, která by měl nyní absolvovat, zeleně. Cvičení, která by si měl trochu zopakovat, oranžově a dosud nepoužitá cvičení šedě. Pro žáky je toto názorné zobrazení cvičení velmi přitažlivé a podporuje jejich učení. Dalším, pro žáky přitažlivým prvkem, je získávání odměny ve formě odznaků, čímž se řešení cvičení trochu přibližuje jejich oblíbeným počítačovým hrám. Také si mohou zobrazit různé druhy statistik.

A zde se zastavím u další velké výhody registrace. Pokud řeknete žákům, aby si vás v sekci COACH v oddíle Manage Coaches, přidali jako kouče, můžete jejich aktivity sledovat i vy. Máte potom k dispozici velké množství všelijakých statistik. Můžete sledovat práci třídy i jednotlivých žáků. Budete vědět, kdy procvičovali, kolik času procvičování věnovali, která cvičení mají hotová a dokonce třeba i kolik času jim zabral jednotlivý příklad. Toho lze velmi dobře využít při výuce.

Používám Khan Academy většinou tak, že zaregistrování a první seznámení uděláme ve škole. Další procvičování pak zadávám za  domácí úkol, protože mohu vzhledem ke statistikám velmi dobře sledovat, zda byl úkol splněn. Některým žákům se prostředí tak zalíbí, že jsou ochotni procvičovat i nad rámec zadávaných úkolů. Po větě typu: "Všimla jsem si, Honzo, že jsi na Khan Akademy včera procvičoval a že jsi dokonce zvládl to, co se teď teprve začínáme učit," se vždy ve statistikách objeví dost žáků, kteří si něco procvičí, ikdyž to nebylo za domácí úkol. A to je určitě přínosné. 

Dále zařazuji do hodin občas malé procvičení, protože při práci ve třídě na počítačích si všichni nejlépe uvědomí, jak jsou na tom v porovnání s ostatními.

Možná si říkáte, zda není problém s angličtinou. Je pravda, že slovní úlohy raději nechávám na řešení ve škole, kde si je společně přeložíme. Ale s ostatními si žáci snadno poradí pomocí předkladače. Takže se při matematických úlohách naučí i několik anglických slovíček. 

Často žáci používají i videa, umístěná na stránkách Khan Academy, přestože jsou v angličtině. Uvedené postupy jsou natolik názorné, že jim většinou rozumí i beze slov.

Pokud jste Khan Academy nepoužívali, doufám, že vás můj článek inspiruje alespoň k jejímu vyzkoušení.

Teorie konektivismu a PLN

(Článek k e-learningovému kurzu RVP_VT21)

V rámci kurzu Vzdělávací technologie pro 21.století proběhlo v tomto týdnu online setkání se Stephenem Downesem. Přednáška byla samozřejmě v angličtině, takže jsem hned narazila na svůj dlouholetý problém: neznalost angličtiny. Tedy hlavně neschopnost dokonale porozumět mluvené přednášce. Snažila jsem se alespoň sledovat text. Zaujal mě rozdíl mezi kolaborací a kooperací a došla jsem k názoru, že mnoho aktivit označovaných jako kooperace by vlastně mělo být označováno slůvkem kolaborace. Samozřejmě, že není tak důležité označení samo o sobě, jako spíše to, na čem je ten který pojem založen. Rozdíly dobře vystihuje David Mikoláš ve svém článku Vzdělávání v prostředí počítačových sítí aneb Downesův svět konektivismu.

Vzhledem k neustálému nárůstu množství informací nemůže každý jedinec obsáhnout vše a tak v duchu konektivismu vytvářím kolem sebe svoje osobní vzdělávací prostředí (PLN). Neboli slovy pana Bořivoje Brdičky: Některé znalosti mám uloženy u svých přátel. Takže například neznalost angličtiny v případě, že se chci o konektivismu něco dovědět mohu částečně nahradit sledováním Spomocníka a hlavně pana Brdičky, který se ve svých článcích konektivismem zabývá. Samozřejmě, že pokud bych se chtěla dovědět všechny podrobnosti mohu se obrátit přímo ke zdroji, který lze najít na webu Stephena Downese.

Přemýšlím, co patří do mého PLN?  Uvědomuji si, že už je to už strašně dávno, kdy jsem narazila na články Spomocníka. Tehdy ještě ani náznakem neexistoval portál rvp.cz, na kterém hledám materiály a sleduji diskuse nyní a na kterém má dnes i svoje místo zmiňovaný Spomocník.

Také jsem moc ráda, že jsem se, podobně jako píše Jitka Rambousková ve svém článku Týden pátý, mohla připojit ke skupině PEPOUŠů, učitelů, kteří jsou ochotni sdílet své nápady, zkušenosti, ale i starosti prostřednicvím blogů (např http://cojsemvyzkousela.posterous.com/), sociálních sítí, ale třeba i pomocí Google Wave na Pepošově vlnobití. Určitě doporučuji alespoň nahlédnout. Věřím, že zde najdete mnoho inspirace a zjistíte, že stojí za to, zahrnout je do svého PLN.

Mnoho dalších, česky píšících učitelů, jsem zatím nenalezla. Na sociálních sítích Twitter a Google+ sleduji i anglicky píšící autory. Další mám zařazeny ve svém Readeru (např. http://www.freetech4teachers.com, http://cyber-kap.blogspot.com, http://web20edu.com, http://teachpaperless.blogspot.com, http://edte.ch/blog Toma Barretta, kde mě zaujaly hlavně jeho Interesting Ways).  Možná se divíte, že zahrnuji i anglicky píšící autory ač jsem v úvodu psala, že anglicky neumím. Skutečně neumím. Sledovat přednášku v angličtině nedokážu, ale přečíst si třeba článek o využití nějaké nové technologie není zase tak velký problém. Vždyť "některé znalosti mám uloženy u svých přátel" a nemusí to být vždy přátelé z masa a kostí. Takovým přítelem může být třeba i Google Translate. S jeho pomocí je možné textům porozumět.

Těším se, že budu třeba moci časem své osobní vzdělávací prostředí dále obohacovat hlavně o česky píšící autory. 

Co jsme vyzkoušeli

(Článek k e-learningovému kurzu RVP_VT21)

S žáky už jsme vyzkoušeli a dále využíváme množství aplikací webu 2.0. Tvorba nástěnky v Lino, se stala běžnou součástí výuky a používáme ji mnoha způsoby. Na pojmové a myšlenkové mapy jsme používali již několik aplikací (bubbl.us, mindomo, mindmeister). Sdílíme navzájem texty a prezentace v Google dokumentech. Využíváme je i na odevzdávání úkolů. Tvoříme plakáty v Glogsteru. Natáčeli jsme videa fyzikálních pokusů a následně je stříhali. Tvoříme slovní mraky ve Wordle. Pro lepší zapamatování vzorečků jsme vytvořili komiksy v Toondoo. Deváťáci připravili pro své mladší spolužáky výukové prezentace z matematiky. Právě připravujeme prezentace do fyziky v Prezi. Elektronicky odevzdávaným úkolům jsou žáci ochotni věnovat mnohem více času. Zapojili jsme se do meziškolního projektu, při kterém jsme používali další aplikace, třeba Voki.

Ale zatím jsme si práce vždy jen ukazovali ve třídě, občas nějaké protlačili na školní web. Už chvilku jsem si říkala, že bychom se mohli nějak "posunout". Zviditelnit práce, které splňují všechna kritéria a také naopak "zviditelnit" práce, které nevyhovují, protože jim tvůrce nevěnoval dostatek času. Možná by to mohlo být zajímavé i pro rodiče. Také by si mohli žáci komentovat své příspěvky navzájem. Začala jsem přemýšlet, zda by bylo vhodné třeba práce prezentovat formou blogů? Pořád jsem váhala. A pak jsem narazila na ten správný impuls. Ono to jde. Přečtěte si a podívejte se také. Je úžasné, co paní učitelka Jitka Rambousková se svými deváťáky zvládá.

Takže inspirace. Také mě napadá, že jsme ještě nevyzkoušeli webquest a nezapojili se do žádného etwinningu.

Mám letos šesťáky...

Ve čtvrtek jsme založili blogy...

Hry ve výuce matematiky a fyziky

(Článek k e-learningovému kurzu RVP_VT21)

Hry patří k životu a k životu dětí obzvlášť. S rozvojem digitálních technologií i hry digitální. Ale patří i do školy? Jsem přesvědčená, že zcela určitě ano. Vzhledem k tomu, že učím matematiku a fyziku, zajímám se hlavně o hry z této oblasti. Na výuku jednoduchého počítání existuje na internetu velké množství "mini" her, kde si žáci mohou procvičovat základní početní operace v pro ně příjemném a graficky pěkně zpracovaném prostředí. Již delší dobu sbírám odkazy na takové krátké minihry a soustřeďuji je na stránkách naší školy v sekci výukové materiály - matematika. Většina zde uvedených her je vhodná spíše pro první stupeň. Přesto se zde najde dost her, které zaujmou i nejstarší žáky základní školy. (např. Algebra vs. the Cockroaches - kde žáci hledají rovnici funkce znázorněné grafem)

Do rozvoje matematických dovedností patří i rozvoj logického myšlení. Všelijakých logických her lze najít na internetu velké množství. Mohou to být  "zdigitalizované" hry deskové, jako třeba šachy, které lze ovšem s rozvojem digitálních technologií hrát i se soupeřem, který je na druhé straně zeměkoule.  Nebo jsou to hry, které známe v papírové podobě - třeba SUDOKU. O něm jsem napsala krátký článek na webu pro žáky. Často používáme také různé geometrické hlavolamy - např. zápalkové, spojovačky nebo třeba tangram.

Hry zařazuji v hodině většinou jako zpestření v krátké ukázce. Žáci si zkusí, jak se hra hraje, a chvilku si hrají,  ale nemají na hraní dostatek času... A tak si hru pustí doma, protože chtějí vyzkoušet, jestli se dostanou dál nebo budou mít větší skóre atd. Kdybych jim vytiskla třicet příkladů na papír za domácí úkol, určitě by se na mě dívali dost naštvaně. Při hře jich mnohdy spočítají mnohem více.

V čem je hra tak přitažlivá? Hry mají pěknou grafiku, poskytují odměny a je hned vidět výsledek, můžeme hrát s neznámým protivníkem nebo i s kamarádem, takže poskytují radost z vítězství někdy i z vítězství nad sebou - třeba u hlavolamů. Mnozí z mojich sedmáků berou jako hru třeba i cvičení na Khan Academy a jsou ochotní procvičovat matematiku i doma.

Ve fyzice používáme různé hry založené na směrování paprsků, hry využívající gravitaci, magnetismu nebo online napodobeniny hry Crayon Physics Deluxe třeba magic pen. Další fyzikální hry lze najít na webu physicsgames.
Teď, při psaní článku, jsem si uvědomila, že nemáme u nás na školním webu žádné hry zaměřené na fyziku. Že bych si šla ty odkazy utřídit?